Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru

DĚTSKÁ KLINICKÁ PSYCHOLOGIE

Vzdělávací program specializačního vzdělávání pro

PSYCHOLOG VE ZDRAVOTNICTVÍ

LISTOPAD 2025

1 Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání klinických psychologův oboru Dětská klinická psychologie je získání specializované způsobilosti s označením odbornosti Dětský klinický psycholog, a to osvojením si potřebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návyků týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro činnosti stanovené platnými právními předpisy v oblasti prevence, diagnostiky a terapie dětí.

2 Vstupní podmínky specializačního vzdělávání

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru Dětská klinická psychologie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání psychologa ve zdravotnictví dle § 22 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 96/2004 Sb.“) a získání specializované způsobilosti v oboru klinická psychologie.

3 Průběh specializačního vzdělávání

Vzdělávací program uskutečňuje akreditované zařízení, a to jak teoretickou část, teoreticko- praktickou část, tak i odbornou praxi. Akreditovaným zařízením je poskytovatel zdravotních služeb, jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, kterým Ministerstvo zdravotnictví České republiky udělilo akreditaci v souladu s § 45 odst. 1 písmeno a) zákona č. 96/2004 Sb. Udělením akreditace se získává oprávnění k uskutečňování vzdělávacího programu nebo jeho části. Zařízení, které uskutečňuje praktickou část musí mít oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru Klinická psychologie nebo Dětská klinická psychologie.

Celková délka specializačního vzdělávání je minimálně 12 měsíců a uskutečňuje se při výkonu povolání:

1. formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní době podle
2. může probíhat i jako rozvolněná příprava v rozsahu nejméně poloviny stanovené týdenní pracovní doby; celková délka, úroveň a kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní průpravy.

Účastník specializačního vzdělávání musí plnit povinnosti všech tří úrovní.

Vyučovací hodina teoretické a teoreticko-praktické výuky trvá 45 minut, vyučovací hodina odborné praxe trvá 60 minut. Teoretická výuka probíhá prezenčně, ve výjimečných případech lze teoretickou výuku absolvovat distanční formou, např. formou e-learningu. Teoreticko-praktická a praktická výuka musí probíhat formou prezenční.

1 Pro potřeby tohoto vzdělávacího programu je používáno generické maskulinum

Průběh specializačního vzdělávání je evidován v tzv. logbooku a průkazu odbornosti, do něhož provádí školitel záznamy o průběhu specializačního vzdělávání, omluvené absenci, absolvování teoreticko-praktické výuky, průběhu odborné praxe, a splnění předepsaných výkonů. Záznamy do Logbooku provádí rovněž lektor pro teoretickou výuku.

Seznam povinných výkonů je stanoven vzdělávacím programem a je uveden v logbooku. Jejich četnost je stanovena jako minimální tak, aby účastník specializačního vzdělávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po praktické stránce.

4 Podmínky pro přihlášení k atestační zkoušce

1. splnění všech požadavků daných vzdělávacím programem,
2. absolvování povinné praxe a splnění všech stanovených výkonů,
3. absolvování povinných vzdělávacích akcí,
4. předložení písemné kazuistické práce. Posudek oponenta bude znát účastník specializačního vzdělávání před zahájením atestační zkoušky.

Atestační zkouška probíhá dle vyhlášky č. 189/2009 Sb., o atestační zkoušce, zkoušce k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušce akreditovaných kvalifikačních kurzů a aprobační zkoušce a o postupu při ověření znalosti českého jazyka (vyhláška o zkouškách podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních) a skládá se:

• část praktická – obhajoba předložené písemné práce
• část teoretická - 3 odborné otázky:
  • psychodiagnostika dětí a dospívajících
  • psychopatologie dětí a dospívajících
  • psychoterapie dětí a dospívajících

Podmínkou pro získání specializované způsobilosti v oboru Dětská klinická psychologie je úspěšné ukončení specializačního vzdělávání atestační zkouškou.

5 Hodnocení účastníka v průběhu specializačního vzdělávání

Školitel akreditovaného zařízení vypracovává studijní plán a plán plnění odborné praxe a praktických výkonů, které má účastník vzdělávání v průběhu přípravy absolvovat a průběžně prověřuje jeho znalosti (vědomosti a dovednosti). Do Logbooku potvrzuje splnění předepsaných výkonů.

Odborná praxe v akreditovaných zařízeních probíhá pod vedením přiděleného školitele, který je zaměstnancem daného pracoviště a splňuje podmínky stanovené v tabulce 9.2. Školitel odpovídá za to, že účastník v průběhu specializačního vzdělávání splní všechny výkony stanovené vzdělávacím programem včetně výkonů volitelných.

6 Profesní kompetence

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru Dětská klinická psychologie bude schopen provádět, zajišťovat a koordinovat specializovanou klinicko-psychologickou péči dětem všech věkových kategorií.

Dětský klinický psycholog vykonává činnosti podle § 123 vyhlášky č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.

Pracuje na samostatném pracovišti, které poskytuje zdravotní péči v oboru dětská klinická psychologie nebo ve zdravotnickém týmu určitého lékařského oboru, je připraven organizačně řídit a plánovat provoz klinicko-psychologického pracoviště. Je seznámen se zásadami poskytování zdravotní péče. Ve své činnosti vychází ze svých odborných znalostí a dovedností a z etických zásad klinicko- psychologické péče.

6.1 Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Absolvent specializačního vzdělávání Dětský klinický psycholog je kromě odborných činností, ke kterým je způsobilý klinický psycholog v rámci poskytování zdravotní péče dětem a dospělým, způsobilý samostatně poskytovat i vysoce odborné klinicko-psychologické výkony v rámci zdravotní péči poskytované dětem, zejména:

• klinickou psychologickou diagnostiku vyšší odborné náročnosti dětí a dospívajících, včetně dětí do 3 let věku a dětí s těžkým vývojovým nebo kombinovaným postižením a dětí s vážnými psychickými poruchami (infantilní autismus, další pervazivní vývojové poruchy a poruchy psychotického okruhu);
• diferenciální diagnostiku dětí s vážnými psychickými nebo vývojovými poruchami v rámci klinické praxe a činnosti posudkové;
• psychoterapeutické vedení a psychoterapeutickou péči o děti všech věkových skupin; případně systematickou psychoterapii na základě získané specifické psychoterapeutické kvalifikace;
• systematické dlouhodobé klinicko-psychologické vedení dětí a dospívajících se zdravotním ohrožením, vývojovými poruchami, poruchami adaptace i dalšími psychopatologickými syndromy;
• neodkladnou péči v případě psychických krizí a traumat u dětí a dospívajících;
• klinicko-psychologickou péči u pacientů s odchylkami psychosexuálního vývoje, poruch pohlavní

• klinicko-psychologickou diagnostiku a psychoterapeutickou péči související se specifickými zdravotními výkony (tranzice, bariatrické operace, transplantace, výkony měnící tělesné schéma, výkony s předpokládaným dopadem na kognici či osobnost apod).
• specializované vysoce odborné dětské klinické poradenství, popřípadě rehabilitační i reedukační psychologické postupy v rámci zdravotní péče o děti a dospívající;
• konsiliární, dispenzární a posudkovou činnost (zejména v oborech pediatrie, dětské neurologie, rehabilitace, dětské psychiatrie, klinické logopedie);
• prevenci, zejména v rámci výchovy a osvěty, včetně prevence psychologických problémů zdravotnických pracovníků a prevence negativních sociálních jevů ohrožujících zdravý vývoj dítěte;
• metodické řízení a organizaci klinicko-psychologické péče o děti, samostatné vedení a organizaci

• vzdělávání ostatních zdravotnických pracovníků v oboru dětské klinické psychologie.

Do doby získání specializované způsobilosti (atestační zkoušky) vykonává klinický psycholog uvedené činnosti pod supervizí školitele.

7 Učební plán

8 Učební osnova

8.1 Teoretická část vzdělávacího programu

8.1.1 Učební osnova Specializačního semináře v dětské klinické psychologii

8.1.2 Učební osnova specializačního kurzu v dětské klinické psychologii

8.2 Teoreticko-praktické části vzdělávacího programu

8.3 Doporučené kurzy, odborné akce

• Certifikovaný kurz v psychologické vývojové diagnostice (dle vzdělávacího programu).
• Certifikovaný kurz v psychologických diagnostických metodách (např. užití Rorschachovy metody,

• Vzdělávací program komplexního psychoterapeutického výcviku schváleného pro zdravotnictví.
• Účast na dalších odborných akcích pořádaných IPVZ, AKP ČR, ČSL JEP, NCO NZO, Českomoravskou psychologickou společností a jinými odbornými společnostmi a odbornými institucemi s vazbou na dětskou klinickou psychologii.

8.4 Praktická část vzdělávacího programu

8.5 Výsledky vzdělávání

Absolvent bude mít po absolvování teoretické části tyto teoretické znalosti a bude znát:

Absolvent bude mít po absolvování odborné praxe bude mít tyto praktické dovednosti a bude připraven:

9 Akreditované zařízení

AVzdělávací instituce, poskytovatelé zdravotních služeb a pracoviště zajišťující výuku účastníků specializačního vzdělávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona č. 96/2004 Sb. Tato zařízení musí účastníkovi zajistit absolvování specializačního vzdělávání dle příslušného vzdělávacího programu. Požadavky na technické a věcné vybavení akreditovaných zařízení jsou stanoveny vyhláškou č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť a dále v kapitole 9.1 a 9.2 tohoto vzdělávacího programu.

Požadavky na personální zabezpečení akreditovaných zařízení jsou stanoveny vyhláškou č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb a dále v kapitole 8.1, 8.2., 9.1., 9.2 a 9.3 tohoto vzdělávacího programu.

Akreditace může být udělena také poskytovateli zdravotních služeb, kde poskytuje zdravotní péči pracovník v pracovněprávním nebo v jiném obdobném vztahu se specializovanou způsobilostí v oboru Klinická psychologie a zařízení poskytuje alespoň ze 75 % péči o děti ve věku 0-18 let.

Takové pracoviště musí být smluvně provázané se zařízením se specializovaným pracovištěm dětské klinické psychologie, kde je přítomen školitel se specializací v oboru Dětská klinická psychologie v úvazku alespoň 0,4.

9.1 Akreditovaná zařízení a pracoviště k uskutečňování praktické části

9.2 Akreditovaná zařízení a pracoviště k uskutečňování praktické části

9.3 Akreditovaná zařízení a pracoviště k uskutečňování praktické části

9.4 Akreditovaná zařízení a pracoviště k uskutečňování praktické části

Akreditovaná zařízení a pracoviště k uskutečňování teoretické části

10 Seznam doporučené literatury

1. Aktuální verze Mezinárodní klasifikace nemocí.
2. BAŠTECKÁ, B., GOLDMANN, P.: Základy klinické psychologie. Portál, Praha, 2014.
3. BREMS, C.: Dětská psychoterapie a poradenství: komplexní průvodce. Triton, 2018
4. Danhofer P. a kol.: Dětská neuropsychiatrie v klinické praxi. Praha: Grada, 2025.
5. Diagnostic Classification od Mental Health and Developmental Disorders of Infancy and Early Childhood. DC: 0-5™. Washington DC. Zero to Three, 2016.
6. DSM 5, Testcentrum, Praha 2015.
7. DUNOVSKÝ, J., DYTRICH, Z., MATĚJČEK, Z.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Grada, Praha, 1995.
8. Duševní poruchy a poruchy chování: diagnostická kritéria pro výzkum: mezinárodní klasifikace nemocí – aktuální revize.
9. EXNER, John E. Jr.: Komprehensivní systém J. E. Exnera, Jr., Testcentrum, Praha 2011.
10. EXNER, John E. Jr.: RORSCHACH - Praktická příručka, 2. vydání, Testcentrum, Praha 2022.
11. HORT, V., HRDLIČKA, M., KOCOURKOVÁ, J., MALÁ, E.: Dětská a adolescentní psychiatrie. Portál, Praha, 2008.
12. HOSÁK, L., HRDLIČKA, M., LIBIGER, J.: Psychiatrie a pedopsychiatrie. Karolinum. Praha 2015
13. HÖSCHL, C., LIBIGER, J., ŠVESTKA, J.: Psychiatrie, Tigis, Praha, 2004.
14. JOCHMANNOVÁ, L.: Trauma u dětí. Grada Praha 2021
15. KRATOCHVÍL, S.: Základy psychoterapie. Portál, Praha, 2006.
16. KRIEGELOVÁ, M.: Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. Grada 2008
17. KULIŠŤÁK, P. a kol.: Klinická neuropsychologie v praxi, Karolinum. Praha, 2024
18. LANGMEIER, J., BALCAR K., ŠPITZ J.: Dětská psychoterapie. Portál, Praha, 2000.
19. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D.: Vývojová psychologie. Grada, Praha, 2.ed., 2006.
20. MALÁ, E.: Schizofrenie v dětství a adolescenci. Grada, Praha 2005
21. MALÁ, K., KREJČÍŘOVÁ, D., a kol.:Vybrané kapitoly dětské klinické psychologie v kazuistikách. IPVZ 2021
22. Manuály psychodiagnostických metod
23. MASH, E., J.,WOLFE, D.A., NGUYEN WILLIAMS, K.,T.: Child Psychopathology. 8th edition. Boston, Cengage Learning, Inc. 2024
24. MATĚJČEK, Z.: Praxe dětského psychologického poradenství. Portál, Praha, 2011.
25. MOHR, P., LIBIGER, J., PAVLOVSKÝ, P.: Diagnostická kritéria DSM-5-TR: Praktická příručka s kódy MKN-10 a MKN-11. Portál, Praha 2024.
26. PIAGET, J., INHELDEROVÁ, B.: Psychologie dítěte. 4. vydání. Portál, Praha, 2007.
27. PÖTHE, P.: Emoční poruchy v dětství a dospívání. Grada, Praha 2020
28. PREISS, M.: Klinická neuropsychologie. Portál, Praha, 1998.
29. PROCHÁZKA, R., OREL, M.: Vývojová neuropsychologie, Grada, Praha, 2021.
30. ŘÍČAN, P., KREJČÍŘOVÁ, D.: Dětská klinická psychologie. 4. vyd. Grada, Praha, 2006.
31. ŘÍČAN, P., ŽENATÝ, J.: K teorii a praxi projektivních technik. Bratislava, 1987.
32. SMOLÍK, P.: Duševní a behaviorální poruchy: Průvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika. Max Maxdorf, Praha, 2002.
33. SVOBODA, M., ČEŠKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H.: Psychopatologie a psychiatrie. Portál, Praha, 2006.
34. SVOBODA, M., KREJČÍŘOVÁ, D., VÁGNEROVÁ, M.: Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Portál, Praha, 2021.
35. VÁGNEROVÁ, M., HAJD-MOUSSOVÁ,Z., ŠTECH, S.: Psychologie handicapu. 2. přepracované vydání. Praha, Karolinum, 2004
36. VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová neuropsychologie. RAABE 2023
37. VÁGNEROVÁ, M, LISÁ, L.: Vývojová psychologie. Universita Karlova, Praha, 2021.
38. VANÍČKOVÁ, E., PROVAZNÍK, K., HADJ-MOUSSOVÁ, Z., SPILKOVÁ, J.: Sexuální násilí na dětech. Portál, Praha, 2000.
39. VÁVROVÁ, A., VÁVRA, J.: Rodičovství jako cesta. Praha, Mladá fronta,2024.
40. VODÁČKOVÁ, D.: Krizová intervence. Portál, Praha, 2008.
41. VYBÍRAL, Z., & ROUBAL, J. (Eds.).: Současná psychoterapie. Portál 2010.
42. WEISS, P.: Sexuální zneužívání dětí, Grada, 2005.
43. Za základní jsou považovány originální manuály, resp. další relevantní prameny k jednotlivým metodám.
44. Rorschachova metoda
45. TAT a další apercepční techniky
46. SON-R
47. WAIS III, WISC 5
48. SB – test (varianty)
49. Varianty IDS
50. Scénotest
51. Vývojová škála Bayleyové
52. Dotazníkové metody a škály (ADOR, CARS 2, Test rodinných vztahů Be- Ant, HSPQ, B-JEPI apod.).
53. Zkoušky dílčích schopností (Zkouška čtení, zkoušky zrakové diferenciace, zkoušky sluchové diferenciace, zkoušky motoriky, diagnostika matematických schopností (varianty Kalkulie nebo komplexní soubor) Paměťový test učení, Ray - Osteriethova figura, TMT, Test pozornosti d2, a další).
54. Československá psychologie
55. Psychológia a patopsychológia dieťaťa
56. Česká a slovenská psychiatrie
57. Pediatrie pro praxi
58. Psychiatrie pro praxi