Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru

KLINICKÁ ADIKTOLOGIE

Vzdělávací program specializačního vzdělávání pro

ADIKTOLOG

DUBNA 2023

1 Cíl specializačního vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání v oboru Klinická adiktologie je získání specializované způsobilosti s označením Klinický adiktolog, a to osvojením si potřebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návyků týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro činnosti podle § 163a vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 55/2011 Sb.“).

2 Vstupní podmínky a průběh specializačního vzdělávání

2.1 Vstupní podmínky

Podmínkou pro zařazení do specializačního vzdělávání v oboru Klinická adiktologie je:

získání odborné způsobilosti k výkonu povolání adiktologa dle § 21a zákona 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 96/2004 Sb.“) nebo přiznání odborné způsobilosti adiktologa podle ustanovení čl. VIII bodu 2 zákona č. 189/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony nebo uznání odborné způsobilosti podle hlavy VII nebo VIII zákona č. 96/2004 Sb. a

absolvování magisterského studia v oboru adiktologie.

2.2 Průběh specializačního vzdělávání

Vzdělávací program obsahuje celkem 780 hodin teoretického vzdělávání a odborné praxe. Odborná praxe tvoří alespoň 50 % z celkového počtu hodin.

Vyučovací hodina teoretické výuky trvá v rozsahu 45 minut a odborné praxe trvá 60 minut.

Požadavky vzdělávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zařízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zařízení, kde účastník vzdělávání zahájil.

Vzdělávací program specializačního vzdělávání se skládá z modulů. Modulem se rozumí ucelená část vzdělávacího programu vymezená počtem hodin, který je stanoven vzdělávacím programem. Každý modul je zakončen hodnocením úrovně dosažených výsledků vzdělávání.

Optimální doba specializačního vzdělávání je 24 měsíců, tuto dobu lze prodloužit nebo zkrátit při zachování kvality vzdělávání a počtu hodin vzdělávacího programu. Teoretickou část specializačního vzdělávání lze absolvovat distanční formou, např. formou e-learningu.

Vzdělávací program uskutečňuje akreditované zařízení. Akreditovaným zařízením je poskytovatel zdravotních služeb, jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, kterým ministerstvo udělilo akreditaci v souladu s § 45 zákona č. 96/2004 Sb. Udělení akreditace se získává oprávnění k uskutečňování vzdělávacího programu nebo jeho části.

Průběh specializačního vzdělávání je evidován v tzv. logbooku (deníku, studijním průkazu), do něhož provádí školitel záznamy o provedených výkonech v rámci odborné praxe. Záznamy do logbooku provádí rovněž lektor pro teoretickou výuku.

Podmínkou pro získání specializované způsobilosti v oboru Klinická adiktologie je:

zařazení do oboru specializačního vzdělávání,

prokázání výkonu povolání při poskytování zdravotních služeb v klinické adiktologii v délce minimálně 1 roku z období posledních 6 let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálně 2 let z období posledních 6 let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby, a to podle § 56 odst. 6 zákona č. 96/2004 Sb.

absolvování teoretické části stanovené programem specializačního vzdělávání Klinická adiktologie,

absolvování praktické části stanovené programem specializačního vzdělávání Klinická adiktologie,

úspěšné vykonání atestační zkoušky.

3 Učební plán

4 Učební osnova

4.1 Učební osnova základního modulu

Modul, který je uspořádaný z témat a kazuistických seminářů, seznamuje účastníka specializačního vzdělávání s právním rámcem a kvalitou zdravotní péče, základy zdravotnické péče a individuální práce s pacientem. Základní modul lze absolvovat v průběhu celého specializačního vzdělávání.

4.2 Učební osnova odborného modulu OM 1

4.3 Učební osnova odborného modulu OM 2

4.4 Učební osnova odborného modulu OM 3

5 Hodnocení specializačního vzdělávání

Školitel akreditovaného zařízení vypracovává studijní plán a plán plnění odborné praxe a praktických výkonů, které má účastník specializačního vzdělávání v průběhu přípravy absolvovat a průběžně prověřuje jeho znalosti, vědomosti a dovednosti.)

Předpoklad přístupu k atestační zkoušce:

absolvování povinné praxe a její zhodnocení v logbooku,

absolvování povinných vzdělávacích modulů,

předložení seznamu výkonů v logbooku potvrzené školitelem,

předložení vypracované písemné kazuistické práce na schválené téma, která obsahem a po formální stránce splňuje všechny požadavky kladené na odborné publikace (25–40 stran textu, klasické členění, alespoň 15 literárních citací, pevná nebo kroužková vazba). Písemná práce může být nahrazena odbornou publikací v impaktovaném nebo recenzovaném odborném časopise s adiktologickou problematikou. Publikace musí obsahovat vlastní výsledky a školenec musí být jejím prvním autorem. Publikace může být psána v českém nebo anglickém jazyce a nesmí být starší pěti let.

Atestační zkouška – probíhá dle § 6 a 7 vyhlášky č. 189/2009 Sb., o atestační zkoušce, zkoušce k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušce akreditovaných kvalifikačních kurzů a aprobační zkoušce a o postupu při ověření znalosti českého jazyka (vyhláška o zkouškách podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů.

Část teoretická (3 odborné otázky z následujících okruhů):

diagnostika a léčba závislostí (témata z diagnostiky, farmakoterapie, psychoterapie, neurobiologie a konkrétních intervencí)

léčebné postupy u specifických cílových skupin (děti, senioři, kuřáci, gambleři, pacienti s psychiatrickou diagnózou atd.)

nástroje zajišťování kvality adiktologické péče (témata z etiky, práva, supervize, evaluace)

Část praktická:

• obhajoba písemné kazuistické práce
• praktická demonstrace vybrané intervence ((a) rozvaha nad konkrétním případem prezentovaným formou kasuistiky, (b) modelový pacient)

6 Profil absolventa

Absolvent specializačního vzdělávání v oboru „Adiktolog - Klinická adiktologie je schopen provádět, zajišťovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou adiktologickou péči.

6.1 Charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost

Klinický adiktolog vykonává bez odborného dohledu a bez indikace lékaře činnosti podle a a dále v oblasti závislosti na návykových látkách a dalších závislostí může

provádět odběr kapilární krve,

provádět diferenciální diagnostiku pro účely poskytování dalších zdravotních služeb,

provádět adiktologickou terapii individuální, skupinovou a rodinnou,

hodnotit kvalitu a efektivitu poskytované adiktologické péče,

podílet se na vývoji a testování nových diagnostických metod a postupů a provádět zácvik adiktologů v těchto metodách a postupech,

podílet se na vývoji a testování nových adiktologických intervencí a postupů a školit v zacházení s těmito metodami,

v rozsahu své specializované způsobilosti vykonávat činnosti při krizové intervenci,

školit zdravotnické pracovníky v oblasti adiktologie, zejména v časné diagnostice a krátké intervenci, prevenci, předávání do péče, sdílení péče,

provádět konziliární, revizní a posudkovou činnost v oboru adiktologie,

provádět a organizovat klinicko-výzkumnou činnost v rámci oboru adiktologie, vytvářet podmínky pro aplikaci výsledku výzkumu do klinické praxe na vlastním pracovišti v rámci oboru.

na základě indikace lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie nebo v oboru dětská a dorostová psychiatrie nebo lékaře se zvláštní specializovanou způsobilostí v oboru návykové nemoci může vést léčebný režim oddělení léčby závislostí.

na základě indikace lékaře se zvláštní specializovanou způsobilostí v oboru lékařská psychoterapie a se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie nebo v oboru dětská a dorostová psychiatrie nebo se zvláštní specializovanou způsobilostí v oboru návykové nemoci nebo psychologa ve zdravotnictví se specializovanou způsobilostí v oboru psychoterapie může vést psychoterapeutický režim oddělení léčby závislostí, poskytovat adiktologickou psychoterapii.

na základě indikace lékaře může podávat léčivé přípravky.

Akreditovaná zařízení a pracoviště

7 Seznam doporučené literatury

1. Babor, T. F. et al. (Eds.) (2017). Publishing Addiction Science: A Guide for the Perplexed, 3rd edition (pp. 119-131). London: Ubiquity Press. DOI: https://doi.org/10.5334/bbd.
2. Buriánek, J., Moravcová, E., Podaná, Z. (2015). Delikvence mládeže – Trendy a souvislosti. Praha: Triton.
3. Carson KV, Ameer F, Sayehmiri K, Hnin K, van Agteren JEM, Sayehmiri F, Brinn MP, Esterman AJ, Chang AB, Smith BJ. Mass media interventions for preventing smoking in young people. Cochrane Database of Systematic Reviews 2017, Issue 6. Art. No.: CD001006. DOI: 10.1002/14651858.CD001006.pub3.
4. Certifikační řád (2013). Praha: Národní ústav vzdělávání.
5. E-Guebaly, N., Carra, G., Galanter, M. (2015). Textbook of addiction treatment: international perspectives. Springer.
6. EMCDDA. (2010). Manuals: Prevention and evaluation resources kit (PERK). Step 2a: Models and theories. Retrieved 11. 5. 2010 from: http://www.emcdda.europa.eu/publications/perk/resources/step2a/theory.
7. EMCDDA. (2012). Guidelines for the evaluation of drug prevention: a manual for programme planners and evaluators. (second edition). Lisbon: EMCDDA. doi: 10.2810/51268.
8. Gabrhelík, R. (2016). Prevence užívání návykových látek jako vědní disciplína a její aplikace v praxi [Prevention of Substance Use as a Scientific Discipline and its Application in Practice]. Praha: Klinika adiktologie, 1. LF UK v Praze a Nakladatelství Lidové noviny.
9. Kalina, K. et al.: Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR/NMS.
10. Kalina, K. (2010). Historie, metody a implementace národních standardů pro oblast návykových látek v české republice. In: Mravčík, V., Běláčková, V., Fidesová, H., Kalina, K., Šťastná, L., Zábranský, T. a spol. (2010). Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2009. Praha: NMC/Úřad vlády ČR.
11. Kalina, K. et al. (2015). Klinická adiktologie. Praha: Grada Publishing.
12. Kalina, K. (2013). Psychoterapeutické systémy a jejich uplatnění v adiktologii. Praha: Grada.
13. Kuklová, M. (2016). Kognitivně-behaviorální terapie v léčbě závislostí. Praha: Portál.
14. Millerová, G. (2011). Adiktologické poradenství. Praha: Galén.
15. Miovský, M. (2014). Koncepce vědy a výzkumu v oboru adiktologie pro období 2014–2020. Pracovní verze dokumentu č. 5 projednaná výbory společností SNN ČLS JEP a ČAA. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN. (dokument dostupný na v sekci Obor adiktologie).
16. Miovský, M. et al. (2015). Prevence rizikového chování ve školství. Praha: Nakladatelství Lidové noviny/Univerzita Karlova v Praze.
17. Miovský, M. et al. (2015). Výkladový slovník základních pojmů prevence rizikového chování. Praha: Nakladatelství Lidové noviny/Univerzita Karlova v Praze.
18. Miovský, M. et al. (2015). Programy a intervence školské prevence rizikového chování v praxi. Praha: Nakladatelství Lidové noviny/Univerzita Karlova v Praze.
19. Miovský, M. et al. (2015). Kvality a efektivita v prevenci rizikového chování dětí a dospívajících. Praha: Nakladatelství Lidové noviny/Univerzita Karlova v Praze.
20. Nařízení vlády č. 31/2010 Sb., o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí. (2018).
21. NIDA (2012). Principles of Drug Addiction Treatment – A Research-Based Guide. NIH Publication No. 00-4180, 3rd edition. Washington D.C.: NIDA/NIH. Internetové stránky:
22. Potůček, M. (2015). Veřejná politika. 1. vydání, Praha: C. H. Beck.
23. Prochaska, J. O.; Norcross, J. C.; DiClemente, C. C. (2018). Změna k lepšímu. Praha: Portál.
24. Rooney, R., Mirick, R.G. (2018). Strategies for Work with Involuntary Clients. 3rd Etiditon. Columbia University Press.
25. Sloboda, Z. & Petras, H. (Eds.) (2014). Defining Prevention Science, Springer US. DOI: 10.1007/978–1-4899–7424–2_15.
26. Adameček, D., et al. (2021). Standardy odborné způsobilosti adiktologických služeb. Praha: Úřad vlády České republiky, Odbor protidrogové politiky, Sekretariát Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky.
27. Sekretariát rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky a Společnost pro návykové nemoci ČLS JEP. 2021. Koncepce rozvoje adiktologických služeb. Praha: Úřad vlády České republiky.
28. Standardy odborné způsobilosti pro zařízení a programy poskytující adiktologické odborné služby (Standardy služeb pro uživatele drog, závislé a patologické hráče) ve verzi schválené Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky dne 3. 3. 2015.
29. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.
30. Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních
31. Nařízení vlády č. 31/2010 Sb., o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí, ve znění pozdějších předpisů.
32. Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků
33. ASAM (2015). ASAM National Practice Guideline for the Use of Medications in the Treatment of Addiction Involving Opioid Use.
34. Mann et al (2017). German Guidelines on Screening, Diagnosis and Treatment of Alcohol Use Disorders.
35. The Office of Quality, Safety and Value, VA, Washington, DC& Office of Evidence Based Practice, U.S. Army Medical Command (2015). CLINICAL PRACTICE GUIDELINE FOR THE MANAGEMENT OF SUBSTANCE USE DISORDERS.
36. Centre for Effective Practice (2019). Managing Benzodiazepine Use in Older Adults.
37. Centre for Effective Practice (2019). Alcohol Use Disorder (AUD) Tool.
38. Centre for Effective Practice (2018). Opioid Use Disorder (OUD) Tool.
39. SAMSHA (2015). Federal Guidelines for Opioid Treatment Programs.
40. CMAJ 2020 March 9;192:E240-54. doi: 10.1503/cmaj.190777. Clinical guideline for homeless and vulnerably housed people, and people with lived homelessness experience.
41. Vakharia, Little, Clin Soc Work J (2017) 45:65–76DOI 10.1007/s10615-016-0584-3. Starting Where the Client Is: Harm Reduction Guidelines for Clinical Social Work Practice.
42. NICE (2016). Coexisting severe mental illness and substance misuse: community health and social care services.
43. NICE (2017). Drug misuse prevention: targeted interventions.
44. NICE (2021). Tobacco: preventing uptake, promoting quitting and treating dependence.
45. WHO, UNODC (2020). International standards for the treatment of drug use disorders.
46. Clinical Guidelines on Drug Misuse and Dependence Update 2017 Independent Expert Working Group. Drug misuse and dependence. UK guidelines on clinical management.
47. Shmuts et al., Internal and Emergency Medicine (2021) 16:1253–1260 . Guidelines for the assessment and management of addiction in the hospitalized patient with opioid use disorder: a twenty‐first century update.
48. SAMSHA (2018). Clinical Guidance for Treating Pregnant and Parenting Women With Opioid Use Disorder and Their Infants.
49. WHO. Doporučené postupy pro identifikaci a řešení problému užívání návykových látek a poruch spojených s užíváním návykových látek v těhotenství: Metodická příručka.
50. Kahan (2015). Management of substance use disorders in primary care.
51. SAMSHA (2021). Treatment Considerations for Youth and Young Adults with Serious Emotional Disturbances/Serious Mental Illnesses and Co-occurring Substance Use.
52. SAMSHA (2020). Substance Use Disorder Treatment for People with Co-Occurring Disorders.
53. Kabíček et al. (2020). Manuál krátké intervence v oblasti návykových látek v praxi praktického lékaře pro děti a dorost.
54. Králíková et al., Vnitř Lék 2015; 61(5, Suppl 1): 1S4–1S15. Doporučení pro léčbu závislosti na tabáku.
55. ASAM (2020). The ASAM Clinical Practice Guideline on Alcohol Withdrawal Management.
56. WHO (2014). Guidelines for the identification and management of substance use and substance use disorders in pregnancy.
57. DOPORUČENÉ POSTUPY PSYCHIATRICKÉ PÉČE 2018. Léčba závislosti na tabáku (ZNT) - obecný postup terapie.
58. DOPORUČENÉ POSTUPY PSYCHIATRICKÉ PÉČE 2018. Léčba závislosti na tabáku (ZNT) - psycho-socio-behaviorální intervence.
59. DOPORUČENÉ POSTUPY PSYCHIATRICKÉ PÉČE 2018. Léčba závislosti na tabáku (ZNT) – farmakoterapie.
60. DOPORUČENÉ POSTUPY PSYCHIATRICKÉ PÉČE 2018. Doporučené postupy psychiatrické péče IV. (část o léčbě závislosti).
61. Standard substituční léčby.
62. Nešpor, n.d. Psychoaktivní látky a patologické hráčství: diagnostické kategorie, rizika, krátká intervence a léčba.
63. UNODC, 2018
64. CRAFT
65. TREATNET, UNODC, 2013 2019
66. Gilvarry et al., 2012. Doporučené postupy pro práci s mladými lidmi s problémy souvisejícími s užíváním návykových látek.
67. NIDA, 2014
68. WHO, 2014
69. NHS, 2007a, 2007b, 2009a, 2009b